spot_img

ذات صلة

جمع

Jak se vypořádat s otoky v obličeji? 

Ranní otoky v obličeji mohou mít různé příčiny. Kosmetologové...

Nebolí a potkají množství žen. Co jsou cysty a jak vznikají

Otázky, co jsou cysty, proč a jak vznikají, se...

Endometrióza je problémem zejména mladých žen

Endometrióza je onemocnění, které postihuje jen ženy. Nejčastěji jím...

Jak vypěstovat klíčky: Rady, informace a postupy krok za krokem

Léčivé účinky klíčků znali už staří Číňané před pěti...

Potřebují dnešní děti více disciplíny

Při výchově máme často v oblibě porovnávat její způsob v minulosti a v současnosti, a také kritickým okem nahlížet na poslušnost či disciplinovanost nynější generace dětí. Zdají se nám neovladatelné, dělají si co chtějí a rodiče si s nimi nevědí rady – prostě, měli by mít více disciplíny. Opravdu?

„Dnešní děti podle mě nemají méně respektu vůči rodičům a jiným autoritám. Mají více odvahy projevit odlišný názor, případně nesouhlas. A to je pozitivní vlastnost,“ říká psycholožka Jaroslava Gajdošová, podle které nemusí hned jít o neúctu nebo podceňování starších.

„Děti projevují takový respekt vůči autoritám, jako jsou ony samy respektovány rodiči a jinými dospělými,“ míní psycholožka.

Zdravá výchova dětí jde přirozeně ruku v ruce s již zmíněným respektem, disciplínou a určováním hranic. Ovšem není třeba si zaměňovat disciplínu s vynucenou poslušností, slepým podvolením se a nemožností o sobě rozhodovat. Dítě by podle Jaroslavy Gajdošové nemělo být podřízeno a předáno nekriticky a bez vlastního postoje.

„Původní význam slova disciplína je učení, vychovávání, vzdělávání. Disciplinovaný člověk je schopen ovládat momentální pohnutky ve jménu vyšších vzdálenějších cílů, ale i podřídit se jiným, jednat v souladu se zájmy jiných, přizpůsobit se. To vyžaduje mít pevnou vůli a dobrou koncentraci,“ vysvětluje psycholožka.

Dítě potřebuje pochopit praktický význam kázně
Rodiče formují osobnost dítěte prostřednictvím výchovy od jeho prvních dnů. Gajdošová udává jako příklad prvních kroků k disciplíně dodržování některých základních návyků jako konkrétní čas jídla, spánku, hygieny či zábavy, ale také jejich pořadí.

„Přiměřená disciplína a sebedisciplína napomáhají rozvoji osobnosti. Dodržování pořádku a jasných, věku přiměřených pravidel vnášejí dítěti do života klid a orientaci ve světě,“ říká odbornice.

Nejde tedy jen o to, aby bylo dítě vychováno, ale aby v disciplinovanosti našlo i hlubší praktický význam a užitek pro sebe a pro své okolí. Naučí se tak mimo jiné brát v úvahu i potřeby jiných.

K tomu je však třeba dospět postupným učením, vysvětlováním, trénováním sebedisciplíny, ne drilem či projevy hněvu ze strany rodiče nebo vychovatele.

Rodiče nejsou policajti
Důležitá při výchově a snaze dovést dítě k (sebe) disciplíně je i shoda obou rodičů v názorech a postojích. Nemělo by tedy platit, že jeden hraje dobrého a druhý špatného policistu, aby mělo dítě zde trochu benevolence a tam trochu tvrdého přístupu.

„Hry na dobrého a špatného patří k manipulacím. Snaží se dotlačit dítě k chování, se kterým se neztotožňuje. Dítě vycítí, pokud si jej rodič kupuje a vycítí i neupřímnost, potlačovaný hněv, hraný úsměv a laskavost přes zaťaté zuby a sevřené pěsti. Být autentickými do té míry, aby neublížily dítěti ani sobě, je otevřené a férové ​​chování,“ radí Jaroslava Gajdošová.

Dodává, že pokud se rodiče ve svých postojích někdy rozcházejí, měli by se přinejmenším předem dohodnout, jak budou v takových situacích postupovat. „Například si podělit oblasti, ve kterých bude mít větší váhu slovo otce a ve kterých slovo mámy,“ doporučuje.

Gajdošová si také myslí, že není slabostí, pokud rodiče otevřeně a nahlas zvažují, co je správné a nemají jasnou odpověď po ruce ihned. „Vyjádří své odlišné postoje a rovněž nechají vyjádřit své dítě. To by se nemělo cítit jako v přesilovce ani vnímat rodiče jako policistu. I když se mu nemusí rozhodnutí líbit, mělo by cítit, že to s ním myslí dobře,“ říká psycholožka.

Výchovu přizpůsobte věku
Disciplína a také sebedisciplína jsou důležitá v průběhu celého života, nejefektivnější je však formovat ji od prvních let. „V adolescenci už rodič více méně sklízí, co zasel,“ říká Gajdošová.

„Odmalička je třeba dítě vést k jistým hodnotám, učit ho, formovat, korigovat, posilovat jeho pozitivní stránky, povzbuzovat, aby v mladé dospělosti bylo člověkem schopným zodpovědně za sebe as ohledem na jiné rozhodovat.“

Neznamená to však úplně upustit od výchovy či vyžadování kázně, jen přizpůsobit strategii vývojové etapě, ve které se dítě nachází. Tento postup podporuje i studie, která vyšla v roce 2004 v magazínu Paediatrics & Child Health.

Jiné metody ve výchově je třeba podle ní aplikovat u dětí do jednoho roku, jiné u jeden až dvouletých, jiné u dvou až tříletých, dále školkařů, školáků do dvanácti let a adolescentů.

Aby byla výchova k disciplíně efektivní, je třeba, aby byl jejím vykonavatelem dospělý, který má s dítětem pouto, aby byla konzistentní a týkala se chování, které je třeba změnit. Dítě ji musí považovat za férovou, měla by být vhodná vzhledem k jeho věku a temperamentu, a nakonec by měla vést k sebedisciplinu.

spot_imgspot_img